Názor Antonína Nešpora na nacistický kříž u rozhledny Štěpánka v Příchovicích.

Názor na nacistický kříž u rozhledny Štěpánka v Příchovicích.

Do Příchovic jsme jezdívali většinou jen na pololetní prázdniny do bývalé chaty Energoúseku Praha. Dnes nevím jak a kdo tu chalupu spravuje. Také jsme navštěvovali chalupu paní Švermové, co byla o něco výše ve stráni, jíž vévodil předválečný bunkr.

Každé prázdniny jsme vždy alespoň jednou navštívili Čerťák nad Harrachovem i rozhlednu Štěpánku, odkud byly krásné výhledy na Jizerské hory.

V té době s námi jezdila moje maminka, která hory měla velmi ráda a znala je hlavně z dob před válkou.

Takto si Příchovice vybavuji.

Co si ale nevybavuji, že by u Štěpánky stával nějaký nacistický kříž. Toho by si i moje maminka musela tenkrát všimnout, protože pod tímto nacistickým symbolem strávila tři roky v koncentračním táboře Ravensbrück. Stejně by si takový kříž u Štěpánky pamatovala (kdyby tam byl) ještě z předválečné doby, kdy Lidice stály a ona jako mladá se svými vrstevníky navštěvovala naše hory.

Viděl jsem pár dnešních snímků s rozhlednou Štěpánkou a jejím okolí, kde je jako ústřední symbol prostranství vyobrazen právě tento nacistický kříž, navíc je součástí upoutávkového textu pohlednice, že jde o "Největší kamenný válečný kříž", ale nikde v propagačních materiálech jsem nenašel, že jde o nacistický symbol zde znovu obnovený. Chtějí snad ti, co jej znovu postavili, aby plnil původní funkci, že si u něj budou připomínat svoje padlé soukmenovce?

Také jsem si o symbolu toho kříže něco přečetl (předpokládám, že od renomovaných historiků) a je mi tedy už jasné, proč se o tom "Příchovickém kříži" nikdy maminka nezmínila. Ona ho totiž nemohla nikdy v životě vidět, protože před válkou tam ještě nebyl a těsně po skončení druhé světové války skončil rozvalen někde mezi kamením vrcholu Štěpánky. Takže, když jsme tam jezdili na prázdniny, tak bychom si obrovského kříže asi všimli. Nestalo se.

Kdyby se totiž o tom nově vztyčeném kříži maminka dozvěděla (což už nemohla, protože zemřela v roce 2006), opět by ve svém protestu sepsala petici, stejně jako jí sestavila v roce 2000 proti výstavbě německého pohřebiště uprostřed Prahy naproti Strašnickému krematoriu, kde je uložen popel 2154 našich hrdinů bojujících proti Hitlerovi (mezi nimi i dvacet šest popravených obyvatel Lidic, z nichž polovina byli moji příbuzní, tedy Horákové a příbuzní Stříbrných).

Maminka odešla bohužel v kritické době rozvíjejících se snah o přepisování dějin. Je to vidět příkladně na pomníku nacistů v Novém Boru, což je rovněž evropská rarita.

Z tohoto důvodu protestuji a žaluji zvrácenou historiografii, ve které se oslavují příslušníci Hitlerovské třetí říše, kteří okupovali náš výsostný státní prostor. V tomto případě kříž připomínající nacistická vyznamenání.

Není to ani jeden ze vzpomínkových křížů, jak je dnes obhajován, tento pro Němce důležitý historický artefakt. Ale ptám se proč si ho Němci neodvezou na svoje území.

Pro nás Čechy a Čechoslováky je kříž u Štěpánky symbolem naší poroby, při které jsme ztratili stovky tisíců obránců prvorepublikové demokracie. Není mi jasné, jak je možné tuto situaci nadále snášet a podporovat ji a kým vlastně?

Dle mého soudu všichni, kteří obhajují novodobou existenci toho kříže obhajují defacto Německou nadvládu symbolizovanou nacistickým smýšlením.

Obhajovat demokracii a zároveň vztyčovat památníky nacismu je bohužel novodobá schizofrenie těch, kteří takto přemýšlejí. Dokazují tím, že naši perzekuovaní obyvatelé, ať už zavražděni německými okupanty, nebo přeživší násilné zavlečení do říše, nebo do koncentračních táborů, pro ně vůbec nic neznamenají.

Příkladně bránou Ravensbrückem prošlo 140 000 häftlinků ze všech zemí Evropy, z nichž se už nevrátilo 93 000. Mezi zavražděnými bylo i 53 Lidických žen. O mužích z Lidic a jejich dětmi ani nemluvě.

Všechny uvedené činy krvavého teroru a porušení zákonů i základních lidských práv jsou zodpovědní němečtí nacisté jako byl příkladně SS-obergruppenführer Reinhard Heydrich.  

Na této fotografii z roku 1941 je v popředí při svém uvedení do funkce "Zastupujícího říšského protektora", jediným mezi ostatními nacisty, který má na hrudi významné říšské vyznamenání "Válečný kříž". 

Stejný kříž je připomínán rovněž na fotografii zachycující posmrtný ceremoniál za Reinharda Heydricha, kdy byl doposud největší kříž instalován nad jeho rakví vystavené na nádvoří Pražského hradu. 

Stejný kříž instalovali nacisté za války v Jizerských horách nad Příchovicemi u rozhledny Štěpánka. U něho se scházeli při oslavách vítězství německých zbraní i aktech za svoje padlé.

No a dnes je u Štěpánky opět stejný kříž složený z autentických zbytků původního. Jde tedy o relikvii, která nemůže připomínat nikoho jiného, než zase jen a jen nacisty.

Podle mého mínění jde o skrytou propagaci nacismu v ČR, ke které se samozřejmě nikdo přiznat nechce.

Proti umístění nacistického kříže protestuji za všechny moje perzekvované příbuzné z Lidic,

Marii Frühaufovou (roz. Horákovou), Bohumila Horáka, Josefa Horáka,

Stanislava Horáka, Štěpána Horáka, Štěpána Horáka ml., Václava Horáka,

Anastazii Horákovou (roz. Štorkovou), Annu Horákovou (roz. Zahálkovou),

Annu Horákovou (roz. Wolfovou), Marii Horákovou (roz. Sojkovou),

Marii Horákovou ml., Terezii Horákovou (roz. Kratochvílovou),

Terezii Kučerovou (roz. Horákovou), Marii Kohlíčkovou (roz. Zdrpeckou)

a Annu Kohlíčkovou (roz. Horákovou).

Nemohu z tohoto seznamu vynechat ani mou sestru Věnceslavu Kohlíčkovou,

která se narodila až po Lidicích dne 19. června 1942, ale po válce už nebyla nikdy nalezena.

(Dnes by jí bylo 78 let)

Žádám, aby tento autentický nacistický artefakt byl z veřejně přístupného prostoru přesunut buď do muzejního prostředí s tématem boje proti totalitním režimům, nebo nejlépe aby byl z území naší České republiky příchovický nacistický kříž potají obnovený u rozhledny Štěpánka odstraněn úplně.

Antonín Nešpor

syn Anny Nešporové, rozené Horákové z Lidic

a předseda Občanského spolku Lidice