Nejnovější poznatky - kapitola 1
Hledání v historických dokumentech údaje o mystickém nacistickém místě vybudovaném pod rozhlednou Štěpánkou v Jizerských horách, (v archivech v Jablonci n./Nisou, Litoměřicích, České Lípě a v Krajské vědecké knihovně v Liberci) a brouzdání po internetu přineslo nové poznatky.
Obecně se vědělo, že nacisté využívali ke svým účelům restaurace, hotely a chaty v Jizerských horách. Podařilo se nám zjistit, že v okrese Jablonec n./N. nejdůležitější roli hrála Rösslerbaude, dnešní Turnovská chata, vzdálená od rozhledny Štěpánky necelých 300 m, od nacistického kříže 340 m.
O tom, že Rösslerbaude hrála na Jablonecku prim svědčí i informace na zadní straně pohlednice této chaty. Školící a rekreační středisko NSDAP.
V jabloneckých novinách Gablonzer Tagblatt z 21.10.1944 je zveřejněna důležitá informace.
Představení pomníku na Štěpánce na Jablonecku proběhne zítra
V hluboké úctě k německým vojákům a jejich hrdinství postavili účastníci školení NSDAP, vedoucí buněk a bloků a členové strany vedle Štěpánky u okresního školícího střediska důstojný památník hrdinům padlým v obrovské, pět let trvající válce za naši svobodu. Ten bude představen zítra. Všichni skupinoví vedoucí přinesli ze svého území, ze země či ze zahrad padlých po jednom balvanu coby symbolu náhrobního kamene. Vztyčením tohoto památníku tak může naše vlast vzdát našim hrdinům nejhlubší úctu a dík, ačkoliv boj stále ještě zuří.
Pomník padlým okresu Jablonec nad Nisou u okresního školícího střediska Štěpánka
V tiché a namáhavé práci vztyčili političtí vedoucí členové z okresu Jablonec nad Nisou ve svém volnu skromný pomníček padlým hrdinům boje za naši svobodu, jenž bude představen veřejnosti tuto neděli v 11 hodin dopoledne.
Nacistické špičky okresu Jablonec založily památník pro vybrané nacistické hrdiny, kteří padli ve 2.světové válce. Odhalit ho přijel sám Konrad Henlein. Informaci o odhalení památníku včetně projevu Konrada Henleina zveřejnil dne 23.10.1944 jablonecký Gablonzer Tagblatt.
Konrad Henlein odhalil 22.10. 1944 na Štěpánce pomník
Gablonzer Tagblatt 23.10.1944 překlad.
Zvítězí, kdo bojuje až do konce
Župní vůdce Henlein promluvil o politických vůdcích jabloneckého okresu
Župní vůdce a říšský místodržící Konrad Henlein promlouval včera u pomníku padlým na Štěpánce, a poté v sobotu v okresním školícím středisku k politickým vedoucím členům z okresu Jablonec nad Nisou o výcviku, smyslu a duchu domobrany. Vůdce dlouho hovořil o bojích sudetských Němců v Česku, tužších a nebezpečnějších, než bylo veřejnosti milé, a o potížích, kterým musela ustavičně čelit sudetoněmecká strana. My jsme však bojovali dál i tehdy, když se boj zdál bezvýchodný. S návratem východní marky[1] do Říše se objevily nové hrozby, Beneš mobilizoval a dal obsadit bunkry. I v této osudové době si sudetští Němci zachovali kázeň a oddanost. Chrabrost politických vůdců zahnala obavy, až přišla doba, kdy jsme přešťastní mohli poděkovat Führerovi za osvobození.
Na to, abychom dohnali jiné části Říše, které ekonomicky již léta běží na plné obrátky, jsme neměli dostatek času. Nestihli jsme učinit tolik změn, než přišla válka, čím dál vážnější a těžší. Sudetští Němci však od první chvílejednali natolik příkladně, že je župní vůdce mohl Führerovi vylíčit jako připravené přinášet jakékoli oběti.
Sudetští Němci byli šťastní, že Führer německou domobranu povolal. Jakožto staří frontoví vojáci, kteří již hleděli smrti do tváře, vidíme my, sudetští Němci, věci takové, jaké jsou. Jsme připraveni vší silou zakročit vůči každému, kdo by naši vlast chtěl napadnout, neboť za námi je 2000 let historie. Shlíží na nás mnoho generací již zesnulých, hledí na nás naše děti a jejich děti. Raději ať nás pohřbí pod troskami našich domovů, než abychom je v těžké hodině opustili.
Nechceme se zde chvástat, chceme však, aby tato válka skončila vítězstvím Německa, neboť německý lid je si velikosti tohoto rozhodnutí vědom, a my budeme bojovat s fanatickým úsilím, proti němuž se žádný nepřítel na německé půdě dlouho neudrží. Nadejde den, kdy nepřítel uvidí, že Německo nelze zbraněmi přemoci, a s tímto dnem přijde vítězství. Vítězí vždy ten, kdo bojuje až do konce. To je nám známo již od mládí.
Víme, jak moc nás naši nepřátelé touží zničit; proti těm máme svou velikou vůli vzdorovat. Nepřijít na pomoc by byla hanba vůči našim padlým kamarádům tam venku. Když vás Führer povolá do zbraně, jde o domov, naše Sudety, o Říši a o budoucnost Německa. Nikdo v této době nebude zbabělý a bude-li to nutné, položí za velikost našeho německého národa i svůj život. Dlužíme to našim padlým a naší tradici.
Župní vůdce udělil první župní vyznamenání několika zasloužilým mužům z jabloneckého okresu a předal vyznamenání vdovám po padlých členech strany, nadporučíku Franzu Seligerovi, Toni Sandnerovi a Willim Eichhornovi.
Okresní vůdce Dressler vydal pokyny k evidenci mužů mezi 16-60 lety k ustanovení domobrany.
[1]
Později Rakousko
Projev Henleina se uskutečnil v době, kdy Třetí říši již teklo do bot. Již 6.října 1944 vstoupili čsl. vojáci na území Československa. V té době byla již osvobozena Podkarpatská Ukrajina, a docházelo k osvobozování severovýchodních okresů Slovenska.
Henlein se snažil motivovat soukmenovce k záchraně Třetí říše. Měla mu k tomu pomoci domobrana, kterou ten den pro Jablonecko vyhlásil. Motivaci měl zvýšit i Památník, který vybudovaly nacistické špičky okresu Jablonec hrdinně padlým nacistům na bojištích druhé světové války.
Slavnostní odhalení provedl Konrad Henlein.
K dnešnímu dni víme kdo, kdy a proč byl Památník pod rozhlednou Štěpánkou slavnostně odhalen. Poměrně přesně víme, co se s ním dělo v roce 1945. Víme, že 8.5.1945 pan Lubomír Soukup společně s kamarády odstřelovali hákový kříž, který byl součástí žulového nacistického kříže. Odstřelili ho pouze částečně, takže zbytky po hákovém kříži na něm zůstaly dodnes.
Doktor
Ivan Šolc v roce 2001 v časopise Náš Turnov poměrně přesně popsal událost,
které se v červnu, nebo v červenci 1945 zúčastnil. Do Příchovic přijela skupina
sto padesáti, převážně věřících vlastenců, které vedl farář
Glos. Společně došli k symbolu zla, tj. k nacistickému žulovému kříži. Po zpěvu národních písní se pomodlili a na
závěr zazpívali národní hymnu. Potom skupina mladých siláků kamenný symbol zla
svalila.
Na
závěr v článku ještě uvedl, že při jeho poslední návštěvě rozhledny Štěpánky se
dozvěděl, že existují snahy tento kříž obnovit.
O znovuobnovení stáli prý především zahraniční návštěvníci.
Rozvalený nacistický žulový kříž a památné kameny tam ležely bez pohnutí do konce července roku 2011.
Měli jsme štěstí, že nezůstaly opomenuty. V červenci 2011 se na nádherném zeleném palouku, pod rozhlednou Štěpánkou objevila skupina mladých, vzdělaných lidí, kteří si říkají Putující. Zabývají se energetickými zdroji naší planety. Popsali poměrně přesně co tam našli. Viz. www.putujici.cz/?p=p_2338sName=Stepanka-na-Hvezde-
Cituji: "Postupem času jsme zjistili, že se jednalo o kamenný menhirový kruh se středem na paloučku. Středem druhého ochranného kruhu je samotná rozhledna. Vedle prvního kruhu se nachází pozorovací sedátko, kde s největší pravděpodobností seděl šaman/ druid tak, aby byl mimo dění kruhu, byl nezávislým pozorovatelem v případě nečekaných událostí a mohl včas zasáhnout. Prostě prastaré kultovní místo, jak z příručky. Ani se nám odtud nechtělo. Jeden ležící aktillit s funkčním napojením nahoru i dolu hovořil o možném znovupostavení."
Dále pak: "Až zpětně po návratu do Prahy jsme dohledali, že se opravdu jednalo o kultovní symbolické místo nacistů za 2. světové války. Takže nejenom křesťané přebírali stará posvátná místa pro své "cíle".
S představitelem Putujících jsme se telefonicky spojili. Dostali jsme od nich řadu dalších fotografií i povolení, že vše, co jsme od nich obdrželi, můžeme zveřejnit, podobně jako fotografie o tom, jak vypadalo neporušené mystické místo uprostřed palouku pod Štěpánkou. Od pana Petra Brzobohatého jsme získali důležitou informaci. Kameny(menhiry) byly nalezeny uprostřed palouku, mezi rozhlednou a zbytky kříže. Bylo jich přibližně sedm (5?) a byly orientovány v kruhu. Několik dalších kamenů našli mimo menhirový kruh.
Zbytky kříže a symbolických kamenů zde ležely jako MEMENTO DOBY.
Byl to symbol, který nikoho neurážel.
Pozemek patří České republice, příslušnost s majetkem hospodařit má Správa KRNAPu.